ortognátní 0,6 anatomická L dlaha

Leptané linie v krocích po 1 mm na implantátech poskytují vizuální pomůcku pro ohýbání dlahy.

Orální a maxilofaciální deformita se týká abnormální velikosti a tvaru maxily způsobené abnormálním vývojem maxily, abnormálním vztahem mezi horní a dolní čelistí a jejím vztahem k ostatním kraniofaciálním kostem, stejně jako abnormální vztah mezi maxilou a zuby, abnormální funkce ústního a čelistního systému a abnormální morfologie obličeje. Účelem ortognátní chirurgie je korekce chybně umístěných zubů, úprava nesouhlasného zubního oblouku a vztahu mezi zuby a čelistmi, eliminace interference mezi zuby a čelistmi, uspořádejte chrup a eliminujte kompenzační sklon zubů tak, aby operace umožnila hladké posunutí naříznutého segmentu kosti do navržené korekční polohy a vytvoření dobrého vztahu mezi zuby a čelistmi.

Již v roce 1928 se Fauchard pokoušel napravit jednu dislokaci zubu pomocí zubní svorky, ale chirurgickou léčbu kostních deformací zubů a čelistí vyvinul Hullihen v roce 1848 a poprvé o ní referoval v roce 1849. Od té doby se mnoho vědců snažilo prozkoumat a zdokonalit, léčebný efekt není vzhledem k tehdejší omezené technologii a lékařské úrovni ideální, takže v následujících 100 letech léčba dentálních a maxilofaciálních deformit postupuje pomalu. Až do konce 50. let 20. století s rozvojem tzv. anesteziologie, základní chirurgie, aplikovaná anatomie a speciální chirurgické nástroje se rychle rozvíjí chirurgická korekce dentálních a maxilofaciálních deformit.

V roce 1957 Trauner a Obwegeser poprvé uvedli, že sagitální split ramus osteotomie s použitím intraorálního přístupu byla vylepšena Dal Ponym (1961), což představuje novou etapu chirurgické léčby maxilofaciálních deformit. Od 70. let 20. století kvůli Bell a úsilí mnoha učenců, v čelisti čelisti a tkáňový systém prokrvení aplikované anatomie, a snížit přívod krve do kostí po dynamických změnách průlomu, dále položil biologický základ moderních operací čelistí, s cílem dosáhnout každého zubu - - lepkavá transplantace periostální kosti translokace kompozitního pediklu, poskytuje vědecký základ a záruku úspěchu. Navíc zavedení principu chirurgicko-ortodontické kombinované léčby zdokonaluje a skutečně vstupuje do chirurgické léčby dentálních a maxilofaciálních deformit nové období spojování funkce s morfologií.

Vzhledem k tomu, že chirurgická léčba pacientů s dentálními a maxilofaciálními deformitami by měla být založena na deformacích a požadavcích léčby, dentální a kostní komplex by měl být rozříznut a posunut, aby se rekonstruoval trojrozměrný prostorový vztah a funkce normální zubní a maxilofaciální struktury, a k dosažení uspokojivého kosmetického efektu maxilofaciální. Proto by měl být plán léčby, zub? Úprava vztahu, umístění kostního řezu, směr a vzdálenost pohybu kosti a volba chirurgického plánu přesně zvážit a navrhnout před operací a očekávaný terapeutický efekt zvoleného plánu by měl být předoperačně predikován.

Ortognátní chirurgie se používá k řešení funkčních abnormalit nebo abnormalit morfologie obličeje způsobených abnormální velikostí a tvarem maxily způsobené vývojem maxily, stejně jako abnormální vztah mezi velikostí a tvarem maxily a ostatních obličejových kostí. Chirurgický zákrok může být nutný ke zlepšení rysů obličeje, včetně závažného předního výběžku horních alveolů (protruze), předního výběžku dolních alveolů (předkusu), velkých otvorů přední čelisti a závažných kostních deviací.